Martin Schreiber
- Počet článků 32
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 270x
Seznam rubrik
Martin Schreiber
Nemůžeš se znovu narodit, ale odpustit ano
Vypadá to, že znovu a znovu opakuji své myšlenky. Nelze se dostat dál než před práh obávaných futer pravdy. Dveře tam nejsou. Byly dávno vykopnuty, protože jsem neměl pokoru vzít za kliku a spořádaně otevřít a říct dobrý den.
Martin Schreiber
Parketa
Nemám příliš mnoho možností. Snad jen volný tok myšlenek. Mohu psát na klávesnici, toužit po slávě uznání, respektu. Cokoliv co bych si mohl přát se mi ztrácí. Mám mnoho představ a cílů. Většina z nich nevychází z mého nitra. Nic z toho nesouvisí s mými pocity. Hledám jednoduchá řešení, která by mi mohla rychle pomoci. Je to však jen moje iluze. Nic víc než strach.
Martin Schreiber
Mylná představa
Čas od času si připadám, jako pouhá existence. Nicotná tečka připojená k mnoha nepřeberným přístrojům a jiným zařízením. Všechno kolem pípá, sviští, řinčí a čeká, až někdo přijde a dotkne se tlačítka - vyhodnotit. Pro všechny ty záznamy existují mnohá vysvětlení a většinou se s nimi lze ztotožnit a můžeme je prohlásit za probádané. Není čas. Přicházejí nové a nové údaje. Důležitá je aktuálnost.
Martin Schreiber
Znovu studentem
Letošní školní rok pro mě znamená mnohé. Nejen že mě čeká dosud nejrozsáhlejší zkouška v podobě maturitního testu, ale především volba dalšího životního směřování. S gymnáziem na krku bych bez vysoké školy, měl jen příliš mnoho možností, které by se mi pravděpodobně nikdy nesplnily. Stal bych se totiž univerzální „chytrolínem“ na lavičce úřadu práce. Okusoval bych zdi v naději, že si mě jednoho dne někdo všimne.
Martin Schreiber
Nechci dospět. Chci stále zůstat naivní a krásný!
Chtěl bych zase znovu vrátit do věku, kdy mi bylo tak šest nebo sedm. Postavil bych si nějaké hrady na pískovišti. Podíval bych se v sobotu ráno na pohádky a měl bych to v piči. Byl bych spokojený sám ze sebou a byl bych šťastný.
Martin Schreiber
Jsem jen jeden z mnoha
Jsem jen jeden z mnoha. Jeden z mnoha miliard lidí na planetě, který se nechce pokořit před svou nicotností. V psaní hledám mnohokrát ztracenou pokoru a sílu vstát a jít dál. Bez ducha kamkoliv bez těla nikam, ani jedno však nestačí k tomu, abych mohl jít. Nerad se hrbím a ohýbám. Občas může přít neočekávaný zvrat, zlom, ztracení až zatracení.
Martin Schreiber
Loft
Malý podzemní podnik, který probudil mou přítomnost. Mnohokrát jsem si říkal, že bych zašel do nějaké hospůdku a nasál atmosféru.
Martin Schreiber
Lucie
Lucie, nač krátko máš dolů, pro ty, co chtějí být spolu. Podnikneme cestu dolů, tam začneme si spolu. Kterak bouře brání nám mám strach - usínám. Raději pospěšme, přitom říkám nežeň mě.
Martin Schreiber
Kavárna
Bloudím bledým, churavým městem. Sám, bez naděje, že naleznu cíl své cesty. Upravuji si čepici, která ještě před pár měsíci nalézala útočiště v útulné skříni, někde doma v prádelně. Nebo alespoň tak se u nás doma říká místnosti, která schraňuje rodinné svršky. Prolíná se v ní seschlá vůně prášku, kterou občas přerazí pach bot.
Martin Schreiber
Graffiti: vandalismus, nebo moderní umění?
Pod pojmem graffiti se v mnohých očích nejspíš vybaví počmárané zdi špinavé stěny a někdy i nenávratně poškozený majetek. Mnohým může tento pojem asociovat vandalismus možná zločin.
Martin Schreiber
Vařící se voda
Tvrdím, že se chci učit, ale v hloubi duše vím, že je to naprostá pitomost, která vyrostla na prolhané půdě minulosti. Mé maličkosti, která mě stále straší a nenechá oddechnout ani v tichém spánku. Převrácené myšlenky se mi hromadí, jako mokré prádlo vyhozené z automatické pračky. Kdo dnes ví, čí ta špína byla. Na prádle přesto všechno zbyla taková ta zašlá nikdy nezničitelná skvrna matné minulosti, jež připomíná dobu dávno minulou. Mám se snad pídit po všech těch skvrnách nebo si jen tak mám vyprané hadry, abych si připomněl, jaký jsem kdysi býval? Bez oblečení se necítím nahý, jen je mi trochu nevlídně z těch všech šrámů, které jsem si způsobil, abych poznal bolet a slast z kontrastu uzdravení.
Martin Schreiber
Nehádám se, nepředstírám, zpívám
Kéž by. Kéž bych dokázal být upřímný. Čistý jako jarní poupě, které teprve čeká na svůj čas. Neví. Doufá. Je plné nadějí. Krása nevinnosti. Síla poznání. Něčeho o čem neví.
Martin Schreiber
Jako kdysi
Přes hory, přes stromy trávím svůj čas. Hudba zní přes krajinu na hlas. Hlas míjí hlas, tichý jak tenký vlas.
Martin Schreiber
A tak myšlenky proudí závějí
Úmorně prolínajícím se dnem, přišel jsem až sem. Na nové, černě potemnělé židli. Den promrhal svůj čas. Přesto sluce svítí-zář. Pod nízkým úhlem sklání se paprsky. Já bez vděku a lásky.
Martin Schreiber
Tam kde rostou stromy bez pohromy
Tam kde rostou stromy. Stoupají stíny bez pohromy. Duše zaplavená štěstím bez nářku a neřestí. Vím, oč tu a tam myšlenka běhá, jak veverka ze stromu na strom spěchá. Před tím než vezme si oříšek s nebesy. Může si jen nechat zdát, tam bez podpory hrát.
Martin Schreiber
Argumenty
Vidím jen zamračenou tvář, jak plameně hovoří o své vizi. Jsem to já. Jedno z mých eg.
Martin Schreiber
Oprostit bych se mohl
Zžíhají mě pochybnosti. Nemám strach stejně, tak jako nemám naději. Propadám zármutku. Nepředpokládám nic. Poslouchám úžasnou hudbu a těším se na to, až opět ráno vstanu a půjdu do školy. Pozdravím pár přátel. Zasmějeme se nevšedním vtipům, někdy mě samotnému. Já jsem ten, kdo se bude smát mě. Jenom já mohu skutečně poznat toho, komu se směju. Jen já. Nezajímají mě sračky. Myslí, že jsem stále tím, kým jsem vždycky byl. Jsem nezávislou osobností. Jsem sám sebou. Seru na konvence. Seru na někoho dalšího v mojí hlavě. Seru na jejich názory. Žili jsme pospolu jako bratři. Dnes říkám naserte si. V diskuzi se lépe přemýšlí. Diskuse uvnitř jedné duše není život, ale nikotinová náplast. Koho má kurva zajímat, že bych mohl udělat spoustu věcí, když zůstane jenom u řečí. Extrémistům bych to nedoporučoval. Mě snad ano? Mám tak jako každý jiný spoustu uměleckých sklonů, ale vyjadřuji se jako vědec s Alzheimerem. Občas prostě nemám, co říct. Stačí malý rozruch a vše se vytratí. Mám rád pocit, kdy se na něco těším. Těším se, až zítra ráno vstanu. Pro mě je velmi zajímavé, jak jedna hudba dokáže odvést veškeré myšlenky. Jsem agresivní. Je na tom něco špatného? Není to náhodou pouho pouhá možnost?
Martin Schreiber
Návrat zpět
Posledních pár dnů zpátky přesně vyjadřuje tezi: Vše musím, několikrát zapomenou a opět oprášit, abych jsem se s tím sžil. Zase jsem dal velký prostor racionálnímu uvažování nebo lépe asi intelektuálnímu, protože je v tom, jak analýza, tak obraz. Obě dvě hemisféry jsou v tom namočené. Asi bych na to měl brát nějaké prášky, abych se mohl soustředit na své city. Pan profesor z léčebny, mě chtěl odtrhnout od těch všech nesmyslů a možná měl i pravdu. Říkat si, že mě někdo ovládá přes nějaký podivný kalkul je dost na hraně. To už by byla trošičku jiná úroveň. I kdyby bylo něco takového možné. Může to být podvědomé a mě to stejně přejde přes vědomí a já to odsouhlasím. Tím pádem bych to měl ovládat a je to jedna z oblastí, se kterou bych se měl srovnat, smířit.
Martin Schreiber
Kde to jsem ?
Jaký má pro mě smysl klást si neustále základní otázky? Cítím se jako stín bez podstaty. Cítím se jako vlastní myšlenka, která může kdykoli zmizet. Stále si nejsem jistý vlastní realitou. Nemám pevné body, od kterých by se mohl odrazit. Říkám, že píši pro to, že mi to pomáhá přemýšlet. Jsem skutečně ztracen ve změti vlastních myšlenek, jež se proměnily v začarovaný kruh? Přesto všechno jsem stále ten, který stojí na svých nohou. Apaticky smýšlím o svých skutcích, které jsem po sobě zanechal.
Martin Schreiber
Tři je málo
Od té doby, co mi ve snech funguje zvuk, je to docela sranda. Můžu mluvit na ostatní a oni na mě. Tak na příklad dnes jsem jel v autobuse. Noc akorát vytahovala paty. Byla tma. V autobuse se svítilo. Zazvonil mi mobil. Byla to nějaká stará Nokia. Na display se rozmazanou svítící modro bílou barvou zobrazilo: Ivoritig. Ivo elektronicky zkresleným hlasem říká: „Mohl bych vás dostat z bezvýchodné sociální situace.“ Já (hlasitě): „Otázkou je, co za to? – určitě by to nebylo zadarmo“. Ivo: „Za vším nemůžete vidět jenom peníze.“ Já (asi jsem zrovna pomyslel, že si přečetl můj blog :D): „A jak jste se o mně dozvěděl? Poté jsem něco zakvákal. Ritig se urazil a dotčeně řekl něco ve smyslu: „Jak chceš“. A Položil.
Martin Schreiber
Kalouskovy dobroty
Kalousek chytrý, jak Matlafousek utrhl lidem fousek. Jeden támhle druhý tu tam už nemáme ani župan. Sám v saku rád liská líp než Rath.
Martin Schreiber
Pokud možno všeho s mírou
Z celé řady věcí je mi na nic. Nevím, co budu do budoucna dělat a říkat si, že cokoliv mě také přestává bavit. Jsem strašně nestabilní a nevím, jak se budu cítit a tvářit za hodinu. To sice neví nikdo, ale mě nemusí rozhodit až tak podstatné věci. I teď když píšu, neustále uvažuju, že přestanu.
Martin Schreiber
Odvedení pozornosti
Nevím o co mi zde na blogu jde nebo nejde. Asi vyžaduji pozornost, zájem. Možná, že si chci jen ulevit od svých starostí a myšlenek. Možná, že chci někoho naštvat nebo zničit. Nemám nejmenší ponětí, o c mi jde. Myslím si, že by mi mohlo pomoct zveřejňovat své myšlenky, abych jim nepřikládal příliš velkou váhu. Tak aby mje mšlení šlo jedním směrem a nezaseklo se mi v hlavě, jak pokažená kazeta. Nevím třeba to časem zjistím . Třeba to není podstatné nebo důležité. Asi jsou důležitém moje pocity. Asi píšu příliš soukromě a důvěrně a jednou se to může postavit proti mě. Možná, že o to mi jde abych podpořil další schovanou sebedestrukci. Nevím. Možná je mi to úplně jedno.
Martin Schreiber
Pád na pomyslné dno
Nevím, o co mi jde nebo o co se snažím. Zatím skutečně netuším, co od sebe čekat. Raději si říkám cokoliv, abych zajistil neutralitu. Jsem pořád stejný jako dřív. Jediný rozdíl vidím recionálním přístupu, přes který se už tolik nesvazuju. V podstaťe jsem si přes racionalitu uraženě říkal: "tak si to dělejte, jak chcete mně je to jedno". Ve skutečnosti jsem na této úrovni po teorii všeho dostal pěkně na prdel. Už nebylo nad čím dál přemýšlet. Taková poslední kapka přišla někdy před přelomem roku. Tehdy to odskákala i nejdůležitější část mojí osobnosti a tou je sexuální orienatace. Pokud jsem chtěl přežít, tak jsem musel přijmou i možnost, že su gay. Né, že bych měl něco proti gayům. Na to jsem až příliš tolerantní člověk, ale můj vztah ke mě samotnému je něco úplně jiného. Pro mě byl vždy (a stále je) vztah k ženám naprosto zásadní. Najednou jsem o to měl přijít.
Martin Schreiber
Už samotná cesta je oměnou
Tento citát jsem poprvé zapsal v souvislosti se Stevem Jobsem. Prý souvisí se Zen Buddhismem. O Zenu nic nevím a zatím mě to ani netrápí. Přišlo mi to pouze jako zajímavý nadpis. Původně, jěště tak minulý týden, jsem chtěl napsat text s nadpisem nasrat, ale po rozchodu s jednou úžasnou holkou jsem trochu ztratil šťávu. Na druhou stranu mám twď větší volnost. Píšu si tento porbaný blog, abych měl v hlavě větší klid, a abych neterorizoval lidi kolem sebe svými myšlenkami. Ne že bych působyl jako nějaký zvlášť dobrý myslitel, jen je toho až příliš mnoho a mě to omezuje. Na idnesu si spíš chci poštěť žilou. Mám rád, když někoho pobavím nebo zaujmu. Rád bych se nějak projevil a hledám vhodnou formu. Mnoho lidí určitě znechutím gramatikou nebo formou. I na mě moje psané myšlenky působí, jako slaboduché hovadiny. Špatně se mi vyjadřuje slovy, ale věřím, že forma nezvítězí nad obsahem. Já to jen potřebuju z hlavy dosat ven.
| předchozí | 1 2 | další |
