Premium

Získejte všechny články
jen za 89 Kč/měsíc

Mylná představa

Čas od času si připadám, jako pouhá existence. Nicotná tečka připojená k mnoha nepřeberným přístrojům a jiným zařízením. Všechno kolem pípá, sviští, řinčí a čeká, až někdo přijde a dotkne se tlačítka - vyhodnotit. Pro všechny ty záznamy existují mnohá vysvětlení a většinou se s nimi lze ztotožnit a můžeme je prohlásit za probádané. Není čas. Přicházejí nové a nové údaje. Důležitá je aktuálnost.

Je to zvláštní, z pravidla vtipné a zásadně smutné. Takto vypadá můj pohled do minulosti ve srovnání s přítomností. Někdy se stávám špinavým kusem polystyrénu, jenž blouzní na mořské hladině. A třeba není špinavý. To jen mořské řasy prorůstají hlouběji.

Tak či onak, mohu říct, že jsem stále naživu. Možná ne sám sebou. Možná trochu zdrcený svou vlastní představou, ale přes to. A to je snad důležité. Ne proto, že bych mohl exhibovat na blogu, ale protože ráno vždy vstanu.

Minulý školní rok byl namáhavý. Někdy i nejistý, ale více méně v klidu a zůstaly mi především dobré vzpomínky. Už od prázdnin jsem bral poměrně slušnou dávku antidepresiv a to mi pravděpodobně pomohlo. Mohl jsem tedy pokračovat na gymplu dál. Přes prázdniny jsem veškeré léky vysadil. Na tohle jsem se velmi těšil a dokonce jsem se zvládl učit i na zkoušku z angličtiny. Více méně byly prázdniny v pohodě, ale jakmile jsem nastoupil do školy, tak na mě spadlo mnoho kamení, které jsem do té doby nevnímal, protože jsem neměl jisté, že se do čtvrtého ročníku vůbec dostanu.

Nejspíš jsem začal zpytovat svědomí. Tak to bych si to sice neměl říkat, ale zároveň bych neměl zapomínat na to, že jsem se ze sebe dělal někoho, kdo jsem nebyl. Udržoval jsem v sobě představu, že jsem něco víc než ostatní. Asi jsem to nedělal proto, že bych se tak chtěl i chovat, ale především proto, abych si zvedl sebevědomí.

Minulost nejspíš není tak důležitá. Momentálně se více méně cítím dost podobně, jako v roce, kdy jsem nastoupil do kroměřížské léčebny. Známek mám, jako šafránu, ale pocity jako bych přibral dvě stě kilo, což je úsměvné protože vážím stále stejně, tak tedy nevím. Kromě školy, která mě momentálně tíží asi nejvíc, se znovu objevila otázka mé sexuality. Nežiji ve společnosti devatenáctého století i já sám jsem k ostatním tolerantní. Proč to tedy nedokážu sám k sobě? Říkám, že na to nejsem zvyklí. Jak tedy mohu jen tak přehlížet, že se mi líbí i chlapi.

Nevím, proč to ve mě vyvolává takovou úzkost. Proč to beru jako zradu. Tyto dvě složky se přeci nemusejí vylučovat. Mohou mě přeci přitahovat obě pohlaví, aniž by v tom byl nutný konflikt, tak v čem je tedy problém. Moje vlastní homosexualita ve mě probudila velký odpor a možná i sebe nenávist. Je toto téma v mém okolí takové tabu? Řekl bych, že ani ne. Přesto mám tyto pocity a myšlenky spojené jen s negativními prožitky a nedokáži to přijmout. Především dřív, kdykoliv jsem na to ve své mysli narazil, okamžitě jsem se snažil odvést pozornost někam jinam. Dokonce právě toto téma mám spojené s těmi vůbec nejhoršími pocity. Sebe přijmutí pro mě evidentně není zrovna jednoduché. Konkrétně toto téma zatím nedokážu přijmout téměř vůbec. Jako bych tím popíral sám sebe. Mnohem pravděpodobnější, je že jen narušuji nějakou představu, nějaký vzor, který jsem si vytvořil.

Homosexualita je pro mé vnitřní prožívání obrovské tabu. Je škoda, že nedokáži najít odvahu pro prolomení. Věřím, že bych se uvolnil a posunul bych se o další podstatný krok dál.

Je sice pravda, že pro mě byli téměř vždy nebo možná vždy ženské naprosto nejdůležitější. V první třídě jsem se do jedné zamiloval a prý jsem to bral naprosto vážně. Jisté je, že jsem jí ve druhé třídě napsal minimálně dva dopisy, dokonce i s fotografií. Samozřejmě jsem jí koupil i prstýnek. Bral jsem to naprosto normálně, přirozeně.

Taky je možné, že díky tomu, že jsem byl neustále odmítán, se ve mě postupně zvýraznily i pocity, které v komplexním kontextu nejsou až tak podstatné. Nebo jsou jen doplňkem, jenž bych neměl odmítat.  Někdo by mohl, namítnou, že pokud bych si dokázal vytvořit stabilní vztah s holkou, tak bych teď nemusel řešit podobné sračky. Jenomže to pravděpodobně nijak nemusí souviset s tím, že mě přitahuje stejné pohlaví. Nejspíš bych se s tím stejně setkával, jen by mě to tak nepotopilo. Nebo naopak bych mohl mít vztah s klukem a třeba bych mohl být spokojený. Jenže to tak není a ani jedno zatím nevypadá reálně.

 Třeba minulý rok jsem se do jedné borky zabouchl. Napsal jsem jí, že se mi líbí, ale nevyšlo to. To se stává. Zkoušel jsem to i jinde a teď se prostě ukazuje i jiná cesta. Přitom homosexualita není nic nového. S touto myšlenkou si pohrávám minimálně od třinácti, ale nikdy to nebylo tak vyhrocené, jako v posledních dvou letech. Spíš to byl doplněk, ke kterému když se přičte má představivost, citlivost, labilita a celková nedůvěra, kterou sám k sobě mám, lze nalézt i něco co nemusí být až tak důležité.

Všechno si můžu namlouvat. Třeba i proto, že nemám nic jiného, s čím bych přišel a připadal si dostatečně zajímavý. Asi jsem jen falešný „ubečánek“, který čeká, že za něj všechno vyřeší druzí. Tak či tak. Pravda může být na obou místech a třeba i někde trochu jinde. To nevím a není jisté, že se to někdy dozvím. Úzkosti a jiné fyzické obtíže, jako jsou třeba bolesti břicha při jídle a problémy s močením nelze považovat za představu. Nemůžu se tomu vyhnout. Nemůžu utéct. Na to nelze nic říct. Dlouhodobý stres a moje snížená odolnost si zkrátka vybírá svou daň.

Základní otázka zní: zdali, jsem stále ochotný čelit různorodým překážkám, ale především, jestli jsem ochotný, přijmou sám sebe. Vše ostatní by už mělo jít jako po másle. Právě téma homosexuality ukazuje, že pro mě jsou témata, které nemůžu dlouhodobě přijmout. Možná že přichází doba, ve které dokáži změnit můj postoj a přizpůsobím se vlastním pocitům. Pokud mě přepadnou nějaké nepříjemné myšlenky, snažím se je přijmout a říct si, že je to v pořádku. Už jenom to, že o tom veřejně píšu, znamená pokrok. Ano zmínil jsem tuto tématiku několikrát, ale přesto.

Asi si neuvědomuji, jaké důsledky může mít psát o tak interních věcech. Pravděpodobně můžu mít problém v zaměstnání, ale věřím, že lidé, kteří mě budou chtít pochopit, mě pochopí. A nejde jen o pochopení.

V psaní se pokouším hledat mnoho věcí. Odvahu, motivaci, pochopení, sebevyjádření, popularitu, provokaci, uvolnění. Určitě je toho víc. Nevím, jestli zde nacházím něco z toho. Možná toho nejsu schopný, ani kdybych se sebevíc snažil, protože snažit se nestačí. A také to záleží na vnitřním očekávání. To je přece to nejdůležitější. Ve zlomku také záleží, co napíšete do jmenovatele. A pokud tam napíšete příliš vysoké číslo, může se stát, že výsledek bude velmi malý. Což nemusí souviset s běžnou představou o čitateli.

Asi bych řekl, že nejsem tak drsný, jak si o sobě myslím. Spíš naopak. Když jsem dnes šel ze školy, připadal jsem si jako nenapravitelná troska, která čeká, až spadne na úplné dno. Někdy je lepší zkrachovat, jenomže tato teze neplatí pro člověka stejně tak jako pro stát, jak jsem se dříve domníval. Pravděpodobně se o tom dá dlouze přemýšlet. Především záleží na způsobu definice krachu. Pokud si představím firmu, tak je to přeci úplný konec. Zaměstnanci dostanou výpověď. Majetek se rozprodá. Co by tedy ze mně zbylo pokud bych zvolil cestu krachu? Asi nic. Kromě orgánů, které by se asi daly skutečně prodat.

Prostě smůla. Cesta není snadná, ale je. Restrukturalizace trvá dlouho a než se tedy zreformuje většina podstatného, nejspíš vzniknou další problémy. Nedá se nic dělat. Životní proces není nekonečný, zato existence v rámci života je. Sice jen zdánlivě, ale po smrti už není. Myšleno duševní existence. Teda tak se mi to zdá. Pokud vnímám svou existenci a pokud existuji. Ovšem nejsem si jistý. Je to jen hra se slovy.

Je to těžko. Není to snadné, ale nedá se. Tak už to chodí.

Nasrat

Autor: Martin Schreiber | středa 1.10.2014 19:59 | karma článku: 7,06 | přečteno: 465x
  • Další články autora

Martin Schreiber

Nemůžeš se znovu narodit, ale odpustit ano

Vypadá to, že znovu a znovu opakuji své myšlenky. Nelze se dostat dál než před práh obávaných futer pravdy. Dveře tam nejsou. Byly dávno vykopnuty, protože jsem neměl pokoru vzít za kliku a spořádaně otevřít a říct dobrý den.

17.1.2015 v 21:15 | Karma: 7,01 | Přečteno: 446x | Diskuse| Ostatní

Martin Schreiber

Parketa

Nemám příliš mnoho možností. Snad jen volný tok myšlenek. Mohu psát na klávesnici, toužit po slávě uznání, respektu. Cokoliv co bych si mohl přát se mi ztrácí. Mám mnoho představ a cílů. Většina z nich nevychází z mého nitra. Nic z toho nesouvisí s mými pocity. Hledám jednoduchá řešení, která by mi mohla rychle pomoci. Je to však jen moje iluze. Nic víc než strach.

23.10.2014 v 16:59 | Karma: 3,76 | Přečteno: 197x | Diskuse| Ostatní

Martin Schreiber

Znovu studentem

Letošní školní rok pro mě znamená mnohé. Nejen že mě čeká dosud nejrozsáhlejší zkouška v podobě maturitního testu, ale především volba dalšího životního směřování. S gymnáziem na krku bych bez vysoké školy, měl jen příliš mnoho možností, které by se mi pravděpodobně nikdy nesplnily. Stal bych se totiž univerzální „chytrolínem“ na lavičce úřadu práce. Okusoval bych zdi v naději, že si mě jednoho dne někdo všimne.

6.9.2014 v 22:53 | Karma: 4,74 | Přečteno: 220x | Diskuse| Ostatní

Martin Schreiber

Nechci dospět. Chci stále zůstat naivní a krásný!

Chtěl bych zase znovu vrátit do věku, kdy mi bylo tak šest nebo sedm. Postavil bych si nějaké hrady na pískovišti. Podíval bych se v sobotu ráno na pohádky a měl bych to v piči. Byl bych spokojený sám ze sebou a byl bych šťastný.

27.8.2014 v 23:14 | Karma: 8,68 | Přečteno: 340x | Diskuse| Ostatní

Martin Schreiber

Jsem jen jeden z mnoha

Jsem jen jeden z mnoha. Jeden z mnoha miliard lidí na planetě, který se nechce pokořit před svou nicotností. V psaní hledám mnohokrát ztracenou pokoru a sílu vstát a jít dál. Bez ducha kamkoliv bez těla nikam, ani jedno však nestačí k tomu, abych mohl jít. Nerad se hrbím a ohýbám. Občas může přít neočekávaný zvrat, zlom, ztracení až zatracení.

22.8.2014 v 22:39 | Karma: 4,79 | Přečteno: 158x | Diskuse| Ostatní

Martin Schreiber

Loft

Malý podzemní podnik, který probudil mou přítomnost. Mnohokrát jsem si říkal, že bych zašel do nějaké hospůdku a nasál atmosféru.

3.7.2014 v 17:29 | Karma: 4,54 | Přečteno: 273x | Diskuse| Ostatní

Martin Schreiber

Lucie

Lucie, nač krátko máš dolů, pro ty, co chtějí být spolu. Podnikneme cestu dolů, tam začneme si spolu. Kterak bouře brání nám mám strach - usínám. Raději pospěšme, přitom říkám nežeň mě.

12.4.2014 v 12:02 | Karma: 3,77 | Přečteno: 204x | Diskuse| Ostatní

Martin Schreiber

Kavárna

Bloudím bledým, churavým městem. Sám, bez naděje, že naleznu cíl své cesty. Upravuji si čepici, která ještě před pár měsíci nalézala útočiště v útulné skříni, někde doma v prádelně. Nebo alespoň tak se u nás doma říká místnosti, která schraňuje rodinné svršky. Prolíná se v ní seschlá vůně prášku, kterou občas přerazí pach bot.

23.2.2014 v 12:26 | Karma: 4,57 | Přečteno: 188x | Diskuse| Osobní

Martin Schreiber

Graffiti: vandalismus, nebo moderní umění?

Pod pojmem graffiti se v mnohých očích nejspíš vybaví počmárané zdi špinavé stěny a někdy i nenávratně poškozený majetek. Mnohým může tento pojem asociovat vandalismus možná zločin.

22.2.2014 v 20:40 | Karma: 5,02 | Přečteno: 490x | Diskuse| Společnost

Martin Schreiber

Vařící se voda

Tvrdím, že se chci učit, ale v hloubi duše vím, že je to naprostá pitomost, která vyrostla na prolhané půdě minulosti. Mé maličkosti, která mě stále straší a nenechá oddechnout ani v tichém spánku. Převrácené myšlenky se mi hromadí, jako mokré prádlo vyhozené z automatické pračky. Kdo dnes ví, čí ta špína byla. Na prádle přesto všechno zbyla taková ta zašlá nikdy nezničitelná skvrna matné minulosti, jež připomíná dobu dávno minulou. Mám se snad pídit po všech těch skvrnách nebo si jen tak mám vyprané hadry, abych si připomněl, jaký jsem kdysi býval? Bez oblečení se necítím nahý, jen je mi trochu nevlídně z těch všech šrámů, které jsem si způsobil, abych poznal bolet a slast z kontrastu uzdravení.

6.1.2014 v 20:12 | Karma: 4,46 | Přečteno: 410x | Diskuse| Poezie a próza

Martin Schreiber

Nehádám se, nepředstírám, zpívám

Kéž by. Kéž bych dokázal být upřímný. Čistý jako jarní poupě, které teprve čeká na svůj čas. Neví. Doufá. Je plné nadějí. Krása nevinnosti. Síla poznání. Něčeho o čem neví.

27.11.2013 v 19:44 | Karma: 5,91 | Přečteno: 307x | Diskuse| Poezie a próza

Martin Schreiber

Jako kdysi

Přes hory, přes stromy trávím svůj čas. Hudba zní přes krajinu na hlas. Hlas míjí hlas, tichý jak tenký vlas.

24.11.2013 v 21:06 | Karma: 5,59 | Přečteno: 222x | Diskuse| Ostatní

Martin Schreiber

A tak myšlenky proudí závějí

Úmorně prolínajícím se dnem, přišel jsem až sem. Na nové, černě potemnělé židli. Den promrhal svůj čas. Přesto sluce svítí-zář. Pod nízkým úhlem sklání se paprsky. Já bez vděku a lásky.

30.9.2013 v 17:48 | Karma: 3,47 | Přečteno: 107x | Diskuse| Ostatní

Martin Schreiber

Tam kde rostou stromy bez pohromy

Tam kde rostou stromy. Stoupají stíny bez pohromy. Duše zaplavená štěstím bez nářku a neřestí. Vím, oč tu a tam myšlenka běhá, jak veverka ze stromu na strom spěchá. Před tím než vezme si oříšek s nebesy. Může si jen nechat zdát, tam bez podpory hrát.

25.9.2013 v 17:54 | Karma: 5,10 | Přečteno: 207x | Diskuse| Ostatní

Martin Schreiber

Argumenty

Vidím jen zamračenou tvář, jak plameně hovoří o své vizi. Jsem to já. Jedno z mých eg.

8.9.2013 v 19:35 | Karma: 4,09 | Přečteno: 268x | Diskuse| Ostatní

Martin Schreiber

Oprostit bych se mohl

Zžíhají mě pochybnosti. Nemám strach stejně, tak jako nemám naději. Propadám zármutku. Nepředpokládám nic. Poslouchám úžasnou hudbu a těším se na to, až opět ráno vstanu a půjdu do školy. Pozdravím pár přátel. Zasmějeme se nevšedním vtipům, někdy mě samotnému. Já jsem ten, kdo se bude smát mě. Jenom já mohu skutečně poznat toho, komu se směju. Jen já. Nezajímají mě sračky. Myslí, že jsem stále tím, kým jsem vždycky byl. Jsem nezávislou osobností. Jsem sám sebou. Seru na konvence. Seru na někoho dalšího v mojí hlavě. Seru na jejich názory. Žili jsme pospolu jako bratři. Dnes říkám naserte si. V diskuzi se lépe přemýšlí. Diskuse uvnitř jedné duše není život, ale nikotinová náplast. Koho má kurva zajímat, že bych mohl udělat spoustu věcí, když zůstane jenom u řečí. Extrémistům bych to nedoporučoval. Mě snad ano? Mám tak jako každý jiný spoustu uměleckých sklonů, ale vyjadřuji se jako vědec s Alzheimerem. Občas prostě nemám, co říct. Stačí malý rozruch a vše se vytratí. Mám rád pocit, kdy se na něco těším. Těším se, až zítra ráno vstanu. Pro mě je velmi zajímavé, jak jedna hudba dokáže odvést veškeré myšlenky. Jsem agresivní. Je na tom něco špatného? Není to náhodou pouho pouhá možnost?

6.7.2013 v 14:23 | Karma: 4,14 | Přečteno: 191x | Diskuse| Ostatní

Martin Schreiber

Návrat zpět

Posledních pár dnů zpátky přesně vyjadřuje tezi: Vše musím, několikrát zapomenou a opět oprášit, abych jsem se s tím sžil. Zase jsem dal velký prostor racionálnímu uvažování nebo lépe asi intelektuálnímu, protože je v tom, jak analýza, tak obraz. Obě dvě hemisféry jsou v tom namočené. Asi bych na to měl brát nějaké prášky, abych se mohl soustředit na své city. Pan profesor z léčebny, mě chtěl odtrhnout od těch všech nesmyslů a možná měl i pravdu. Říkat si, že mě někdo ovládá přes nějaký podivný kalkul je dost na hraně. To už by byla trošičku jiná úroveň. I kdyby bylo něco takového možné. Může to být podvědomé a mě to stejně přejde přes vědomí a já to odsouhlasím. Tím pádem bych to měl ovládat a je to jedna z oblastí, se kterou bych se měl srovnat, smířit.

6.7.2013 v 11:30 | Karma: 5,37 | Přečteno: 267x | Diskuse| Ostatní

Martin Schreiber

Kde to jsem ?

Jaký má pro mě smysl klást si neustále základní otázky? Cítím se jako stín bez podstaty. Cítím se jako vlastní myšlenka, která může kdykoli zmizet. Stále si nejsem jistý vlastní realitou. Nemám pevné body, od kterých by se mohl odrazit. Říkám, že píši pro to, že mi to pomáhá přemýšlet. Jsem skutečně ztracen ve změti vlastních myšlenek, jež se proměnily v začarovaný kruh? Přesto všechno jsem stále ten, který stojí na svých nohou. Apaticky smýšlím o svých skutcích, které jsem po sobě zanechal.

5.7.2013 v 14:39 | Karma: 6,35 | Přečteno: 320x | Diskuse| Ostatní

Martin Schreiber

Tři je málo

Od té doby, co mi ve snech funguje zvuk, je to docela sranda. Můžu mluvit na ostatní a oni na mě. Tak na příklad dnes jsem jel v autobuse. Noc akorát vytahovala paty. Byla tma. V autobuse se svítilo. Zazvonil mi mobil. Byla to nějaká stará Nokia. Na display se rozmazanou svítící modro bílou barvou zobrazilo: Ivoritig. Ivo elektronicky zkresleným hlasem říká: „Mohl bych vás dostat z bezvýchodné sociální situace.“ Já (hlasitě): „Otázkou je, co za to? – určitě by to nebylo zadarmo“. Ivo: „Za vším nemůžete vidět jenom peníze.“ Já (asi jsem zrovna pomyslel, že si přečetl můj blog :D): „A jak jste se o mně dozvěděl? Poté jsem něco zakvákal. Ritig se urazil a dotčeně řekl něco ve smyslu: „Jak chceš“. A Položil.

5.7.2013 v 10:17 | Karma: 5,69 | Přečteno: 245x | Diskuse| Osobní

Martin Schreiber

Kalouskovy dobroty

Kalousek chytrý, jak Matlafousek utrhl lidem fousek. Jeden támhle druhý tu tam už nemáme ani župan. Sám v saku rád liská líp než Rath.

30.6.2013 v 16:07 | Karma: 0 | Přečteno: 28x | Diskuse| Ostatní
  • Počet článků 32
  • Celková karma 0
  • Průměrná čtenost 270x
Každý občas narazí, ale jde o to jakou rychlostí a s kým.  

Seznam rubrik